„Venku je zima, mráz v okna duje, v světnici teplo u kamen“. A přesto všechno se nás sešlo devět na konečné tramvaje v Pisárkách na vycházku „Podél Svrateckého náhonu“. Dle pokynů Lenky jsme nedříve zamířili proti proudu Svratky směrem k Jundrovu. Po novém Jundrovském mostě jsme přešli na levý břeh a vrátili se dolů proudem do míst, kde kdysi stávala osada Kamenný mlýn. Kde dodnes stojí malá kaplička pod skálou a kde odbočoval Svratecký náhon z řeky. Ten byl sice později sveden do pisárecké vodárny, ale my jsme si našli 1. kešku s ním spojenou a okruhem jsme se vrátili místy kde tekl, do Pisárek.
V další trase jsme vlastně sledovali průběh původního náhonu a za značně nevlídného počasí jsme obkroužili výstaviště. Připomněli jsme si, kde stával Bauerův cukrovar a kde dodnes stojí velodrom „Bauerova rampa“. Zima a chlad nás pak „hnaly“ podél trasy náhonu k Rybářské ulici a odtud na Mendlák, kde u náhonu stávalo koupaliště. Někteří pamětníci tvrdili, že si ho ještě pamatují, ale věřte jim!
Z Mendlova náměstí se náhon stáčel do areálu špitálu u sv. Anny a pak po Vodní ulici směrem k nádraží, ale to my jsme se už stočili na Pellicovu ulici, kde v hospůdce U Alberta na nás čekal rezervovaný stůl a chutná pivečka. Tak jsme v dobrém poseděli a popovídali a protože Viťan měl takové nekulaté výročí, nebo prý „memoriál mládí“ (tak aspoň tu sympatickou číslici 69 nazýval), tak mu bylo popřáno jak se sluší a patří.
Foto – Čmolda
