Březnovou vycházku, která byla zaměřena jak jinak než na koniklece, skvěle zorganizovala jejich znalkyně a propagátorka (už od doby své vlastivědné práce) Lenka.
Sraz byl, kde jinde, než na zastávce Koniklecová. Ale moc lidí se zde nesešlo, Ne, že by nás na výlet přišlo málo, ale většina přišla dřív a vyrazila na koniklece ještě za světla. A tak jsme se potkávali postupně v rezervaci Kamenný vrch. Byla to trochu taková zkouška, jestli se ještě poznáme. Nakonec jsme místo obdivování konikleců spíše soutěžili, kdo má v telefonu lepší aplikace na poznávání kytek a ptáků (no to už je taková doba 😊). Ale koniklece jsme taky našli.
Takže trasa po novém dřevěném chodníčku po Kamenném vrchu, pak na Myslivnu, kterou už jsme ale nenašli. Trochu šok. Chlapci (teda Pulec s Markem) hledali marně místa, kde strávili nejednu příjemnou odbornou „konferenci“. No tady už nepopijí.
Cesta byla naplánovaná přes Pisárky do Žabin. Najednou se v lese objevil Gogo a přidal se k nám. Je to holt lesní muž, který svojí výškou převyšuje stromy, a tak má přehled, kde kdo je.
Další zastávkou bylo vyhlídkové místo na konci bývalé sjezdovky ve Wilsonově lese.
Ukončili jsme naše setkání u Rosničky. Tam už čekala druhá část výpravy, která nám držela stůl a zahřívala židle – skvělé! Růžence a Šidimu 😊, dík.
Díky vše účastníkům zájezdu za příjemné chvíle a že vrátili ty umělohmotné podšálky – no řidiči autobusu si stěžovali, že jim tři chybí (co Pavlíno, Jitko a Kobo, nemáte je doma v poličce?). A velký, velký dík organizace a vedoucí zájezdu do Koniklecova, kde ona mimochodem bydlí – Lence.
Zapsal Petr Vitouch
