Letos veliká akce!
Hlavní organizátorce Ryb, člence č.1, Janě Urbanové, je 85 roků (toto jubileum se už může prozrazovat i u žen) a ve stejném roce se narodila také Hanka Šráčková (ta bohužel nemohla přijít). Ostatní ryby nemají tak významná výročí, ale gratulace vždy potěší.
Nejdříve jsem se duševně připravovala na 88 schodů do Janina ateliéru. Jako první příjemné překvapení mi připravil Vítek při otevření dveří. Prozradil, že akce je letos v jiném „rybníku“. Nesešli jsme se u Jany Urbanové v jejím ateliéru, ale přijali nás v bytě u Urbanů, tedy u Terezky a Vítka. Znamenalo to tedy jen několik schodů do prvního patra.
Pak už následovalo vybalení připravených potravin, skoro zbytečně přinesených, protože Terezka nenechala nic náhodě a její spíž a stůl se téměř prohýbaly pod jednohubkami, koláči a dalšími dobrůtkami.
Všem rybám jsme gratulovali, předali květiny či dárečky.
V obýváku už čile proudila řeč na mnoho témat, rovnaly se na mísy další pečené i nepečené laskominy, které přinesli ostatní přítomní, nalévalo se víno, či voda. To první byla lepší volba, a víc to bílé. Ze všeho nejvíc si pamatuji rybí klobásku od Sůvičky, moravský koláč od maminky Terezky, Půlcův rybí tatarák na teplé topince a jasně – mým favoritem jsou stále, malinové úly od dcery Pavlínky.
Mezi tím Pulec uhodil do strun, hned se přidal Kobo a po chvíli i Terezka, která kytaru občas vyměnila za flétny, a zpívali jsme písničky, zpívané roky v Zéesce při všech akcích. Chyběl jen repertoár Víťana a Svačina, kteří tentokrát měli jiný program.
Terezka měla připravený další program, nejdříve nám ukázala jejich domácí cimbál, tedy takové miminko od cimbálu. Bohužel na cimbál nikdo nezahrál, hraje na něj jen dcera, která se nyní toulá po Arménii. Škoda, ale třeba někdy příště….
Dalším bodem Terezčina programu byl domácí krásný kocour, černobílý. Očichal část návštěvníků, ale nikdo mu nepřipadal vhodný k označkování obuvi, tak jsme všichni později odcházeli se suchými botami. Nebo to jen Terezka a Vítek přeháněli a kocoura pomlouvali?
Podle spokojených tváří všech na Rybách se dalo usuzovat, že program s hudbou a zpěvem, doplněnými dalším programem byl podle jejich představ. Nikomu se nechtělo odcházet, až hrozilo zmeškání posledních spojů do některých vzdálenějších brněnských částí.
Oslava Ryb byla velice zdařilá akce. Díky všem organizátorům a také díky Terezce a Vítkovi za poskytnutý azyl.
Zapsala Darja
