Holásecká jezera potmě aneb říjnová v listopadu

Vycházku naplánoval a vedl Pulec kolem Holáseckých jezer do Chrlic.
Začátek byl v Tuřanech u kostela Zvěstování Panny Marie, který jsme si měli prohlédnout.  Sraz byl v 17:30 na zastávce autobusu Hanácká. To je v této době již čas, kdy se dosti setmí a není toho tak moc vidět.

Vyrazil jsem tedy z domu raději o hodinu a půl dříve a došel pěšky k nádraží Brno – Židenice, odkud mi jel autobus číslo 78. Byla to taková dlouhá okružní vyhlídková jízda různými částmi Brna a v závěru jízdy byla velká zácpa aut, takže už jsem viděl, že ten sraz přesně nestihnu. Stojíce v té dopravní zácpě mi volala Jitka Drápka zda jedu a že na mě počkají.

Po chvíli už jsem dorazil na zastávku Hanácká, kde čekali Pulec, Jitka, Helena, Jirka P. a Pavlína. Prohlédli jsme si kostel Zvěstování Panny Marie alespoň zvenku, poněvadž bylo bohužel zavřeno. Kostel je v barokním slohu s novobarokní dvojvěží a je kulturní památkou. Pulec nám ukázal sochu svatého Jana Nepomuckého před kostelem a také sochy a obraz svatých v průčelí kostela a výklencích.

Vydali jsme se ulicemi směr Brněnské Ivanovice k začátku Holáseckých jezer, kde se k nám připojil i Kobo a posléze i Lenka a Kavka. Po cestě nám Pulec ukázal Napoleonské schody vedoucí k poutní kapli Panny Marie kousek před Ivanovickým náměstím. Po schodišti vedoucím k poutní kapli Panny Marie stoupal Napoleon Bonaparte 2. prosince 1805 před slavnou bitvou u Slavkova. Obhlížel odtud bojiště.

Holásecká jezera jsou přírodní památka, která se nachází na západě brněnské městské části Brno-Tuřany. Jedná se o soustavu deseti jezer na Černovickém potoku. Jezero Kocábka, Lávka a Opleta jsou vytvořena umělé, ostatní vznikla rozdělením starého říčního ramene.

Poněvadž již byla tma a také bylo po vydatném dešti předchozího dne, zvolili jsme raději chůzi převážně přilehlou ulicí.  Tedy ne přímo po pěšince kolem jezer, kde bylo dosti blátivo. Na cestu nám svítil měsíc, který byl již téměř v úplňku a měl kolem sebe velké kruhy.

Jelikož jsme si stále něco povídali, cesta rychle ubíhala, až najednou jsme zjistili, že jsme došli k velkému jezeru Opleta. Ztratila se nám však část výpravy včetně Pulce. Naštěstí s námi byla „domorodá průvodkyně“ a „rodilá mluvčí“ Kavka, která nás přesně navedla na cestu k Chrlickému Biocentru (kam chodívá často se psem na procházku).  Došli jsme tam přes pole a tam už na nás také čekal Pulec.

Společně jsme pak již došli do pivnice Na sýpce na Chrlickém náměstí. Zde jsme si dali něco dobrého k pití i jídlu, prohlédli si kroniku, podepsali se do ní a domluvili další akce.

Vycházka se vydařila, ale určitě by nebylo špatné si ji někdy zopakovat za světla a s cestou přímo kolem Holáseckých jezer, která jsme vlastně pořádně neviděli.

(VH)