Květnová vycházka se konala místo úterý ve čtvrtek. Sraz byl na zastávce tramvaje v Pisárkách. Vycházku pro nás připravila Pavlína s Lenkou. Počasí nám přálo, lilo a lilo. Některé zeesáky to odradilo, přitom není přece špatného počasí, to jen my se neumíme vhodně obléci.
Vyrazili jsme směr nově otevřený park u Pisárenského tunelu. Zastavili jsme se u opravené kapličky svatého Antonína z Padovy a svaté Barbory z Nikomédie.
Zde jsme se i vyfotili.
A stále lilo a lilo. Nově zrekonstruovaný svah do podoby parku se povedl. 2 km nových cest, 356 stromů, 813 popínavých rostlin a 1122 keřů. Výhledy budou jistě stát za to, až bude jasno a slunečno. Cestou se od nás odpojili Šidi a Růženka, doběhl nás Gogo. Vystoupali jsme po schodech a pak cestou až nahoru nad Wilsoňák.
Vítek se rozvzpomněl kde bydlí Mamut a tak jsme se rozhodli ho navštívit. Byl doma, díval se na zápas v hokeji, ale my ho tak překvapili, že za námi pak dorazil do hospůdky.
Dál jsme šli přes park na Kraví hoře přes areál VUT, kam většina kluků chodila na vejšce na tělocvik. Našli jsme zde Bistro za homerunem. Neměli otevřeno, ale pan majitel nás pustil dovnitř, načepoval pivo a zasytil nás hromadou hranolek. Věděli jste, že Technika Brno je nejstarším brněnským baseballovým klubem?
Až jsme všechno snědli a vypili, vydali jsme se na cestu domů.
Celkem nás na vycházce bylo 12.
Pokud někoho zajímá jak to bylo s kapličkou a svatou Barborou, čtěte níže…
Kaple svatého Antonína Paduánského a Barbory z Nikomédie chráněna jako kulturní památka a je poslední dochovanou stavbou zaniklé osady Kamenný Mlýn.
Byla vystavěna v roce 1884 podle projektu architekta Aloise Franze v novogotickém slohu.
Barbora z Nikomédie též svatá Barbora (3. století) byla panna a mučednice ve starověké Nikomédii , patřící ke čtrnácti svatým pomocníkům, kteří byli voláni ve zvláště těžkých chvílích, například při morových epidemiích.
Svatá Barbora je uctívána jako ochránkyně proti smrti bleskem, požáry a vůbec před rizikem náhlé či násilné smrti, je proto patronka havířů, dělostřelců, pyrotechniků, architektů, matematiků a dalších rizikových povolání, a rovněž dětí. Památka sv. Barbory se světí 4. prosince.
Od jména svaté Barbory je odvozen i název pro barbituráty, podle kyseliny barbiturové pojmenované podle objevu na svátek svaté Barbory.
Na španělských a francouzských lodích býval obraz sv. Barbory vyvěšen nad komorou, v níž se skladoval střelný prach; tato komora sama se nazývala „Barborou“
Na českém venkově (i na Moravě a ve Slezsku) byl ještě v 19. století zvyk chodit se sv. Barborou. V den sv. Barbory (nebo v jeho předvečer) chodily svobodné dívky nebo i vdané ženy z domu do domu, přičemž byly ustrojené za „Barborky“. V různých krajinách se oblékaly různě, někde do bílých šatů, jinde do černých, často měly závoj a okrašlovaly hlavu věnečkem. Zpravidla držívaly v ruce metličku a s ní dítkám hrozily, ale nosívaly též košíčky, ve kterých byly dárky pro děti – jablka, hrušky apod., a někdy též
rozdávaly cukrová srdíčka od sv. panny Barbory. V některých krajinách chodili s Barborkami i andělé, čerti a další maškary. Když vešly do stavení, předváděly Barborky nějaký krátký výstup ze života sv. Barbory, zpívaly, modlily se, rozdělovaly dárky a občas i metličkou vyplácely zlobivé děti.
Zapsala Jitka Kafka
více fotek najdete zde:
https://photos.google.com/album/AF1QipMki258uy-oTbws2aE71Yc3YDVepItZp9XBXW7H
