Vycházka ve středu? No to jsou mi novoty! To za našich mladých let nebývalo!
Středu jsme si ale demokraticky odhlasovali. A vyšlo to – na vycházce nás bylo hodně a v hospodě ještě víc.
Od maloměřického mostu jsme vyrazili hned po páté odpoledne, abychom ještě viděli na tabule naučné Industriální stezky s jedenácti zastaveními (jara) u řeky Svitavy. Vznikla v r. 2021 a my jsme si ji brzy potom prošli. Bylo to v době, kdy jsme byli čerstvě propuštěni z koronavirového vězení, a tak jsme se všichni potřebovali vypovídat a naučným tabulím jsme se patřičně nevěnovali. Tak si to aspoň pamatuje Lenka, která tehdy vycházku připravila a dnes ji vedla podruhé.
Poučena z prvního pokusu a pro případ, že by se situace opakovala, vybavila nás Lenka vytištěnými brožurkami, ve kterých je vše podrobně popsáno. A to dobře učinila, protože jsme naučné tabule podle očekávání četli málo – kór když máme příručku a tu si můžeme přečíst i doma. Nicméně občas jsme se zastavili, nějakou tu tabuli si přečetli, a dokonce jsme nějakou chvíli mluvili i k věci. Taky toho hodně pamatujeme (zakládání brněnských textilek a strojíren teda asi málokdo) a můžeme kdykoliv na výklad navázat množstvím vlastních zážitků a zkušeností, což jsme hojně činili. Třeba u staré Tišnovky, jejíž dávno zrušené zábrdovické nádraží je taky součástí stezky.
Šli jsme po proudu řeky, ale „proti proudu“ naučné stezky, tedy od jejího konce k začátku. U Romšpáru už bylo tma a neviděli jsme na cedule. Mezitím se od nás odpojila Zdena a zamířila stejnou cestou domů na Dolnopolní. My ostatní jsme pokračovali dále k jihu.
Mimo program jsme narazili například na skvělý „penzion“ (tak se to fakt jmenuje: Penzion EK ubytování) kdesi na konci Tkalcovské ulice mezi řekou, železničním mostem, garážemi, ohradami a dvorky s haraburdím.
Blízko mostu u Křenové jsme nevěnovali pozornost člověku, kterého jsme považovali za bezdomovce, jak tam tak na čemsi seděl u řeky. Když vstal, k našemu překvapení nezačal somrovat pětikačku, nýbrž slušně pozdravil a byl to Petr Vitouch.
Industriální stezka měří 2,2 km a my jsme dnes ušli celých 3,3 km, aspoň to tvrdí Mapy.cz.
Cílem dnešní vycházky byla hospoda U papáji na Křenové ulici. Zde jsou jako doma naši volejbalisté, protože sem chodí po volejbale doplnit jouly a zanedbaný pitný režim. Měli jsme zadaný velký stůl, a to bylo dobře, protože nás na vycházce bylo hodně atd. – viz výše. Přidali se k nám zde naši nechodiči a dokonce za námi zavítali i dospělí již potomci některých z nás – Pavlínina starší dcera Markéta a Kavčin mladší syn Vojta. A tak jsme tam vesele jedli (hlavně tyčinky, protože se tam nevaří), pili (co kdo chtěl a co tam měli) a hodovali (zase ty tyčinky nebo křupky).
Vycházka se nám tedy vydařila. Příště asi půjdeme na koniklece, tentokrát prý pro změnu na Stránskou skálu. Do té doby si snad stihneme přečíst tu brožurku (díky, Lenko!), abychom věděli, co jsme to vlastně dneska všechno viděli.
Zapsal Kobo
