Trasu dnešní vycházky pro nás připravila Jitka Kavka. Sraz jsme měli za krásného počasí v 18 hodin na zastávce autobusu č. 57 Panská lícha. Odtud jsme se vypravili na nedaleký pahorek zvaný Ostrá horka, na jehož vrcholu se od roku 2008 nachází stejnojmenná kovová rozhledna vysoká 19 metrů. Byla vybudována nedaleko prvního trigonometrického bodu na našem území.
Ti z nás, kteří vyšplhali nahoru, si užívali pěkný výhled na Brno, Drahanskou vysočinu i Moravský kras.
Poté jsme se vydali na Panskou líchu, kde jsme se v restauraci trochu odměnili za vynaloženou námahu. Na podnět Petra Vitoucha jsme „utíkali bez placení“, neboť jsme věděli, že útratu za nás tento dobrý člověk uhradil.
Z kopečka se nám do Obřan kráčelo skvěle a cesta rychle ubíhala. Kolem kostela sv. Václava a po Makovského lávce jsme spěchali do kýženého cíle, do výletní hospody. Zde nás již v družné zábavě očekávali kamarádi, kterým pohybový aparát nedovolil zúčastnit se celé akce, nebo ti, kteří jsou zavaleni pracovními povinnostmi natolik, že nestíhají sraz.
Lenka po cestě natrhala pár klásků, což nás inspirovalo k recitaci dětské básničky Kuřátko a obilí. Kdo by čekal, že se červnovým večerem v hospůdce Na Konečné ponesou nad půllitry verše Františka Hrubína?
zapsala Helena
Pro ty, co už text básně zapomněli…
Kuřátko a obilí
Jak to bylo, pohádko?
Zabloudilo kuřátko
za zahradou, mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí
bude večer za chvíli.
„Povězte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi?“
„Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene.“
Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
„Pověz, milý ječmínku,
jak mám najít maminku?“
Ječmen syčí mezi vousy:
„Ptej se pšenic,
vzpomenou si.“
Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic.
„Milé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to.“
Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé
a na suchá strniska
vítr tiše zapíská:
„Vždyť jsi doma, za chalupou,
slyšíš, v stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní
a tvá máma za vraty-
-zob zob, zobe bílé zrní
s ostatními kuřaty.
„Děkuju ti, žitné pole!“
„Pozdravuj tam ve stodole.“
„Koho, milé políčko?“
„Zrno i to zrníčko.
Ať se ke mně zjara hlásí,
vychovám z něj nové klasy.“
A tak mámu zakrátko
našlo malé kuřátko.
