Sešli jsme se na konečné dvanáctky, kam nás rovněž přišel pozdravit Mojmír a doprovodil nás Technologickým parkem na kraj pustiny. Pak jsme klopýtali tmou na vrchol Medláneckého kopce, abychom nahoře užasli nad krásou osvětleného Brna i hlukem, který město vydává. Posléze jsme se vydali dolů do Medlánek za opakovaného Zdenina padání a starostlivých dotazů přítomných mužů, zda ještě žije.
Zakotvili jsme v hospodě pod zámečkem, v poklidné a příjemné atmosféře, ale bohužel s omezenou (drahou) pivní nabídkou. Trasa byla krátká, ale ve tmě docela dobrodružná. Pánové si ji prodloužili cestou zpět pro Keramovo auto a Zdena čekala za velkého kvílení Haryho (nad ztrátou stáda) na autobus.
Pěkný zážitek pod vedením Čmoldy absolvovali: Čmolda, Kobo, Keram, Zdena a Hary.
A jak to viděl Čmolda:
Nabídl jsem večerní pohled na osvětlené Brno z Medláneckých kopců. Sešli jsme se na konečné 12ky u Technologického parku. Čmolda, Zdena a Haryk, Kobo, Keram a Mojmír. Ten to po procházce po chodnících mezi domy vzdal a my jsme pokračovali na Střelecký kopec. Cesta potmě, místy docela náročná, ale vydrželi jsme. A uviděli jsme. Od severu na jih, od východu na západ….. Ze tří stran – osvětlené Brno, jen směrem na Babu tmavé letiště a zahrádky, jen sem tam nějaké světýlko. Po pokochání se jsme pokračovali na Medlánecký kopec, kde se nám otevřel výhled na Medlánky, Jehnice, Mokrou horu a Ivanovice…….tak nás napadlo, jaké obrovské množství elektřiny se tady spotřebovává a to je jen úplně malý nic…. v té celé republice a ve světě. Tak jsme raději nemudrovali a pokračovali dál po zelené značce do Medlánek k zámku a do hospody. Hospoda Noname – obrovské zklamání. Chabá nabídka a draho, ale také jsme to zvládli. A tady je vysvětlení, proč je trasa na plánku rozdělená na dvě části. Původně jsme měli v Medlánkách končit a tak jsem "stopaře" vypnul, ale mužská část se rozhodla pokračovat v cestě dál, zpět do Technologického parku, kde měl Keram zaparkované auto. Tak jsem ho opět zapnul. A to byl konec. Venku bylo móóóc dobře.
