A buďme upřímní! Vždyť i pro nás je „senzace“ zajímavější než suchá zpráva. A tak se nezlobme na naše předky, že i oni si někdy „popustili uzdu fantazii“.
Berme tedy brněnské pověsti jako ta jadérka pravdy, zasunutá do červených, chutných a voňavých jablíček fantazie. A nebojme se dozvědět pravdu, nebo ji aspoň „odhadnout“ – jak to tenkrát asi bylo a přitom si zachovejme hrdost i na znění těch krásných pověstí, které se hemží i čerty, bílými paními, hrdiny i zlotřilci. Třeba Baron Trenck byl známou historickou osobností a kdoví, zda jeho činy nebyly v krutém dávnověku ještě horší, než se vypráví. A je to stále naší útěchou, když takový lotr dojde zasloužené odplaty i přes všechnu jeho snahu se tomu vyhnout. A brněnský drak? Kdo z Vás by tu „obludu“ takhle nenazval, kdyby ji viděl poprvé? A poklady ve sklepeních domů? Vždyť dodnes se ještě tu a tam nějaká cennost najde a to už je dlouhá řádka let, co dávné mincovní domy se zásobami zlatých kovů zanikly a přiznejme si naopak, kolik z nás nenašlo věc, kterou si „pro jistotu dobře schovalo“.
Prostě – pověsti patří, a věřme, že budou patřit ještě dlouho k našemu životu. Pokud jsou „květem“, který nás obohacuje, snažme se o ně tak i starat. Jen nedovolme zlu, pomluvám a věcem nepěkným, které se taky rády rychle šíří, aby to políčko z květin brněnských pověstí zaplevelily.
Takovým, pro které jsou pověsti takovouto „sbírkou zla“, pak jistě patřila slova rychtáře v krčmě U černého medvěda : „Ustaň jazyku zlolajný, bych mečem svým přes tvou hubu nectnou tě mlčeti naučit nemusel!“
Vy ostatní naopak pojďte s námi a zavzpomínejte! Vždyť i pověsti jsou krásnou a nedílnou součástí „Vašeho Brna“.
