Takže bylo spousta nových témat, které bylo třeba probrat. Spousta let a akcí, na které bylo třeba vzpomenout, ale nakonec přece jen vzali Viťan a Pulec do rukou kytary a zazněly ty téměř zapomenuté a stejně nezapomenutelné písničky, které se v těch vzdálených letech v zeesce zpívaly.
Byl to velice povedený večer, za který je třeba poděkovat zejména Janě – za poskytnutí atelieru, novým návštěvníkům, kteří obohatili naše řady a konec konců všem, kteří přišli. Doufejme, že tato „mladá krev“ trošku rozproudí stojaté vody i na některých akcích příště. Aspoň občas.
