Na zářijovou vycházku jsme se sešli u Královopolského nádraží a i když „hlavní kádry“ – jako Jana, Hanka či Čmolda – se omluvily, sešlo se nás (bez Haryka) jedenáct. Taky aby ne, když na zahájení byl výborný burčák. Viťan (jako vůdce) nás pak vedl „zase podél vody“, tentokrát proti toku říčky Ponávky. Začali jsme tam, kde se za Královopolským nádražím ztrácí do podzemní kanalizace. Zajímavé to je, ale pro potěšení zde moc Ponávka není. Trošku lepší to už bylo pod Zamilovaným hájkem, kde jsme mohli už jen v šeru večera zahlédnout, kde vtéká část do tunelu směrem ke Svitavě v Obřanech. V Mokré hoře nás uvítala první informační tabule Stezky zdraví vedoucí do Lelekovic. Kousek za Vránovým mlýnem jsme již v noční tmě obdivovali dřevěné skulptury u rybníka a pak již jen tmou, blátem a prvním spadaným listím ťapali kolem bývalé železniční zastávky směrem k Jehnicím. Ve tmě jsme trošičku zabloudili v lese, ale nouzová světélka a rozsvícené obrazovky mobilů nás nakonec nasměrovali do hospody v Jehnicích, kde jsme zakončili vycházku Svatováclavským pivem. Inu, nebylo to marné.
